Objevují se další a další problémy s daňovými doklady u přenosu daňové povinnosti.
Běžný daňový doklad nebo doklad pro PDP
Běžný daňový doklad obsahuje standardní náležitosti pro případy, kdy dochází ke zdanitelnému plnění. S těmito doklady nemáme problémy a příjemce plnění je přebírá bez úprav od svého dodavatele.
Trochu jiný typ daňového dokladu představuje doklad pro PDP, tj. přenos daňové povinnosti, reverse charge.
Základní rozdíl je v tom, že:
- poskytovatel plnění předá svému odběrateli vlastně neúplný daňový doklad, a
- příjemce plnění doplní klíčový údaj o výši daně z přidané hodnoty.
🙃
Kvalita daňových dokladů tak musí být u přenosu daňové povinnosti jednoznačná. Obecně sice již můžeme od 1. ledna 2012 prokázat jinými důkazními prostředky scházející náležitosti daňových dokladů, ale přeci jen u reverse charge jde o citlivou oblast.
Například těžko může odběratel rozhodovat, doplňovat za dodavatele, že to či ono plnění skutečně patří do systému reverse charge.
Více plnění na jednom daňovém dokladu?
Odpověď na otázku v titulku by byla jednoduchá, pokud by se jednalo o více standardních zdanitelných plnění, třeba s různými sazbami daně a současně s plněním osvobozeným od daně.
- pokud je na jednom daňovém dokladu kombinováno běžné zdanitelné plnění, u kterého DPH odvádí dodavatel, a
- současně plnění v režimu reverse charge,
stává se takový daňový doklad velmi nepřehledným.
Problém spočívá také v rozúčtování a zařazení do různých částí záznamní evidence.
Na druhé straně, i když autor tento postup nedoporučuje, nelze najít v platném znění zákona o DPH zákaz vystavování takových „kombinovaných“ daňových dokladů.