Největší kámen úrazu při diskusích auditora s vedením účetní jednotky představuje nepochopení 🙃, že ocenění musí být „reálné“, ale nemyslíme tím tzv. reálnou hodnotou (komplikované a nutné pro velké firmy).
O co se jedná?
Uvedeme si vzorové příklady, kdy má auditor pravdu (!):
- Účetní odpisy se nemohou rovnat daňovým, které nemají „nic“ společného s vyjádřením odpovídající hodnoty dlouhodobého majetku.
- Opravné položky, zejména k nedobytným pohledávkám, opět nemají ve skutečnosti přímou vazbu na zákonné (daňové), které se tvoří podle zákona o rezervách.
- Účetní rezervy mají informovat uživatele závěrky, že jsou známa rizika, byť jejich vyčíslení je problematické.
Odložená daň
Navazuje na rozdíl odpisech, vyjadřuje vliv rozdílu zůstatkových cen, nejde přímo o metodiku ocenění, ale její účtování, jde-li o daňový závazek, je povinné.
Naše RADA
Vážení,
nemějte proto kolegům auditorům za zlé, že ve výše uvedených oblastech není přístupný „ne“účtování, které může v některých případech i výrazně zhoršit účetní výsledek hospodaření, aniž by se adekvátně snížila daňová povinnost