Největší kámen úrazu při diskusích auditora s vedením účetní jednotky představuje nepochopení 🙃, že ocenění musí být „reálné“, ale nemyslíme tím tzv. reálnou hodnotou (komplikované a nutné pro velké firmy).
O co se jedná?
Uvedeme si vzorové příklady, kdy má auditor “zpravidla” pravdu (!):
- Účetní odpisy se nemohou rovnat daňovým, které nemají „nic“ společného s vyjádřením odpovídající hodnoty dlouhodobého majetku.
- Opravné položky, zejména k nedobytným pohledávkám, opět nemají ve skutečnosti přímou vazbu na zákonné (daňové), které se tvoří podle zákona o rezervách.
- Účetní rezervy mají informovat uživatele závěrky, že jsou známa rizika, byť jejich vyčíslení je problematické.
Odložená daň
Navazuje na rozdíl odpisech, vyjadřuje vliv rozdílu zůstatkových cen, nejde přímo o metodiku ocenění, ale její účtování, jde-li o daňový závazek, je povinné.
Nezapomeňte na její “novou” kalkulaci kvůli zvýšení sazby DPPO!
Naše RADA
Vážení,
nemějte proto kolegům auditorům za zlé, že ve výše uvedených oblastech není přístupný „ne“účtování, které může v některých případech i výrazně zhoršit účetní výsledek hospodaření, aniž by se adekvátně snížila daňová povinnost